Kdo si počká, ten něco dostane

Poslední dva semestry školy byly nejnapínavější. Cíl byl jediný. Některé dny a noci už jsem to viděl černě, ovšem na konci jsem slyšel asi tu nejkrásnější větu. Užil jsem si tam mnoho a mnoho zážitků, mám vzpomínky a taky hodně kamarádů kvůli kterým se budu vracet do Brna, Moravu či Slovensko. Víte jak hodně mě potrápila diplomová práce?

Po ukončení 4. ročníku vysoké školy jsem měl rozpolcené pocity. Čtyři roky za mnou, nejtěžší přede mnou. Řeč je o diplomové práci. Vedoucí práce mě pustil do dalšího ročníku s velkým varováním. Toto varování jsem vzal jako vážnou věc. Začal jsem si užívat poslední prázdniny na vysoké škole, které jsem zakončil krásnou zářijovou dovolenou s rodinou v Chorvatsku. A hned jak jsem se vrátil, musel jsem do školy.

Pátý (a snad poslední) ročník začal 16.9.2012 tradiční nedělní jízdou do Brna, kde jsme jako novice přibrali Vojtu Zindulku. Malý, ale správně ukecaný chlapík. Tradičně se probralo podstatné i nepodstatné. Michal i Petr zachovali cestovatelskou přízeň a Michal dokonce i kolejní přízeň. Jako staří mazáci jsme se ubytovali a rozjeli to. Došel jsem za vedoucím kvůli DP a už to drhnulo. Jako dneska si vzpomínám, jak mě nechal spočítat úhly odrazu od zemní rovinné desky. Trošku kovbojka, ale dal jsem to dohromady. A to byl jen začátek. V semestru se mi nejvíce líbil předmět Kultura projevu a tvorba textu, kde bylo plno bab. Z těch technický předmětu nebyly k zahození Digitální televize s doc. Kratochvílem a laborky s Radkem, který všechno zkoumal do detailu. Plné ruce práce s diplomkou jsem chodil „řešit“ florbalem jak s kamarády spolužáky v Pondělí (a následná rozborka hry v Canasu), tak na kolejích s Jiříkem, Lubošem, Ondrou, Radkem a nebo Maruškou a Edit. Stíhal jsem u toho i komentátorské práce:-) Na holky z veteriny a jejich pařby na Hvězdě se v zimě nedostalo, protože to nějak nevycházelo. Abych přišel na jiné myšlenky, tak jsem vyrazil na Janky narozeniny. Malý domeček v Útěchově, 2 kytary, hodně rumu a zábava jako řemen. Občas jsem něco vyfotil, dobře si pokecal a dokonce i zapařil. Psychická úroveň v mé hlavě se lehce zvednula. I Mišel nás pozvala na narozky do Topasu, kde jsme lehce zapařili a pak se vypařili s Michalem, Mili a Bláňou..:-) Čas letěl jako splašeny, moje řešení v DP se moc neposouvalo. Některé konzultace byly pestré, protože vedoucí tahal jednu hlášku za druhou na můj účet. Některé konzultace se staly celoodpoledním čekáním až na mě vyjde řada. A taky se stalo, že mě vedoucí slušně vyhodil z konzultace, protože jsem neměl moc znalostí o problematice. Dveře číslo 756 jsem začínal trošku nenávidět, ale bojoval jsem, jak jen se dalo. A taky jsem si jeden víkend dojel odpočnout do Mutěnic. Co tam? Burčák. Pro mě kluka z Čech velký zážitek. Ochutnávky, cesta vlakem, Tomáše Mlejnka travní sbírka a skvělé počasí. A tam nahoře jsem dal košt slivovičky s pánem od Šumperka.

Cesty do Brna a z Brna nebyly zcela fádní. Dvakrát jsme vezli slečně Mgr. Renatě Petrové její menší kufr (který zabral polovinu kufru Felicie), Mili sedlo na koníka či sestru Andrejku a Míru Nováka z Brna. A v semestru přibírám staronového kolegu Jiříka Herynka, Káťu Burešovou a Davida Chadimu, Zuzku Hubálkovou a dr. Ladislava Bažanta. Posledně dva jmenovaní jsou fajn lidé, samá sranda s nimi. I David měl občas dobré slovní perly. Stařičká Felicii měla pouze 1x slabší moment, kdy se rozedřel (ne zcela) klínový řemen po cestě z Brna. Tak jsem ho upravil nůžtičkami z lékárničky a poté nechal v Kunštátě v servisu Škodovky vyměnit. Zde vznikla nezapomenutelná věta, kdy mechanik přinesl řemen ze skladu a říká: “Ten řemen bude stát 492 Kč + oprava.“ A já mu odpověděl: „To je snad zlatý a vysokorychlostní za ty peníze, ne?“ Mechanik: „Ne pane, černý a obyčejný“.

Ve škole se vše připravovalo na den D – semestrální obhajoba DP. Štěstí = doc. Šebesta a vedoucí v komisi a byly Vánoce klidnější. A když nastal čas vánoční, tak….

Lída, Marta a Markéta, Kultura projevu a tvorba textu po zkoušce. Vánoční trhy v Brně na Svoboďáčku bylo to pravé na tmelení party. S holkama jsem zašel na svařáček či turbošroub. Až se mi z toho zatočila trošku hlava, když jsem pořádně neobědval a psal 2 zkoušky ten den. A jsou tu Vánoce… A po Vánocích jsem dostal skvělou nabídku od výborného florbalisty, že na Silvestra to roztočíme v Brně. A když dáte dohromady tu partu se jmény Kristýna, Luboš Samko, Luboš Kabeš, Šárku, Jiříka a mojí maličkost, tak tu byl fajn mejdan s ohňostrojem v Šelepce. A ráno bylo i někomu špatně. Nechápu jak, když Luboš Kabeš míchal vodku a juice v předepsaném poměru 1:3. Nebo 3:1. A víte, že už nevím. Fajn mejdan na konec roku. V roce 2013 jsem složil poslední zkoušku v semestru a pak chtěl pokračovat na DP. Chtěl znamenáááá: 20.1. odjíždím do Brna, abych se pokusil něco udělat. Beru si se sebou lyže a 22.1 – 27.1. jsem se odreagoval na horách s partou, kde jsem dostal pozvánku čistě z protekce. Peťa, Janka, Jura a Jurášek (snad se pan Ing. Jura Konečný nezlobí, že mu tak říkám:-)), Tomek, Radek, Katarina, Peňa a já jsme si užili 5 dní na lyžích, v sauně, venkovních termálech na maximum. Peňovy skoky, klobása za 4,9 euro, skvělé počasí, spaní na zemi, noční dýchánky s kytarou a Radkovo sólo do vyčerpání baterek – tohle a mnohem více charakterizuje hory. A pak skoro 200km z Kunovic na sněhu, kdy na Felicii nebrzdilo pravé přední kolo.

S tou DP prací to bylo nijaké (až jsem do problému začínal zasvěcovat Ondru Voždu, který mi ochotně pomáhal), protože přišla asi nejlepší pasáž letního semestru. Oslava mých a Ánni narozenin, která se konala v Zagrebu a povedlo se to na výbornou. Musím poděkovat za ten originální dárek – kytka masožravka. S politováním konstatuji, že mi vydržela měsíc. Michal (spolubydlící) měl za úkol masovou stravu, já ji zalívat. Uhynula podvýživou:-) Jednu rundu jsem zaplatil já, druhou někteří jiní a sekeru jsem doplácel 30Kč. Na to, že nás bylo 19 lidí, to vyšlo nádherně. Protože já mám přátel kolem sebe hodně, tak o dva dny později byla malá oslava na Listových kolejích. Pozvání dostali Ti, co na ně nevyšlo v prvním kole. Dostal jsem krásné i originálně nezapomenutelné dárky – ty krásné jsou sada panáku od Mišel, od Mili, Bláni a Zuzky vína a od pánu kluků (jmenovitě Luboš, Luboš S. a Jiřík) jsem dostál bačkory. Nebyly obyčejné, viz. foto. Dále dva plesy za víkend a pokaždé s jinou partou – tomu se říká výzva. Proto 22.2.2013 (pěkné datum) se v KD Semillasso konal ples (více zde). Jen bych dodal, že sako už se našlo a magicky vyhrané zrcadlo nebylo dlouho pověšené. Druhý ples si přečtete zde. Taky zábava na jedničku. Po tomto víkendu jsem již vážně šlápnul do pedálu a velmi intenzivně se snažil řešit DP. Ovšem bylo to slabé. Dokonce jsem měl i konzultace v 7h ráno v Pátek, i v Pondělí v 7h ráno. Málo platné. Náladu jsem si vylepšoval chozením na led (zahrát si hokej s partou okolo Michala Janouška), což mi prospívalo alespoň v pozitivním myšlení.

Jednoho dne mi přišla fajn nabídka vidět reprezentaci mužů v házené. A to se přeci s Peťanem Noghe neodmítá. Zkraje Dubna jsme zašli na halu Vodová, kde naši borci zvítězili nad Němcema. Při odjezdu z Brna Zuzka zrovna vysávala tudíž její telefon byl nedobytný. Do odevzdání DP práce zbývalo méně než 60 dní a tak mě po nocích přepadaly nejčernější myšlenky. Klidnou hlavu a naději mi dávali kamarádi okolo, že všechno dobře dopadne. Sám jsem z toho byl rozpačitý, ale pracoval jsem nadále. Do školy jsem chodil méně a méně a snažil jsem se jednotlivé předměty zakončit co nejdříve. Abych se poctivě učil na zkoušky, tak zůstal jsem v Brně. Byl to víkend okolo 30.4. Seděl jsem nad učením, když najednou píše Cimi…. Učení se přesunulo do Kotelny:-) (a pak zkratkou domů přes Vodovou). Ale dne 2.5. jsem zkoušku úspěšně absolvoval. A bojoval s DP do té doby, než přišel žhavý telefon od táty, kde se do sluchátka ozvalo: „Nepojedeš domů? Vezmi to zkratkou přes Chrudim, měl bych pro tebe kšeftík v Hradci Králové“. Tak jsem jel zkratkou autobusem (do Chrudimi) a domů přes Hradec Králové (pořád jsem se vzdaloval od domu, nepřibližoval). Od poloviny měsíce Května už převzal dopravní služby na trase Brno – Skuteč a zpět Michal, já jsem jezdil jen velmi málo. Dokončoval jsem DP, kde Matlab střídal Excel a prokládal jsem to psaním (jistě technicky zajímavého) textu. Musím přiznat, že dny plynuly rychle, noci byly krátké a já nad tím ztrácel tak trošku kontrolu. Neustále jsem si opakoval, že to nějak skončí. Když jsem si myslel, že jsem ze sebe vyplodil to nejlepší, poslal jsem to svému vedoucímu k revizi. Pár dní si počkal a světe div se, bylo skoro jeden celý den zase co opravovat:-). Den 24.5. se blížil, ale neponechal jsem nic náhodě. Objednal si desky, provedl poslední revizi a 23.5. odevzdal 2x výtisk diplomové práce. A začal se pomalu bát, jestli dojde k pochopení oponenta u mého díla. Jako malou vsuvku jsme si s Petrem střihnuli nákup nové harmoniky. Teda Petr si koupil, já mu ji dovezl.

Éra pracovního života již klepala na dveře, proto jsem 29.5. absolvoval svůj první pohovor. V personální agentuře v Hradci Králové kam jsem cestoval z Brna. Autem a jako spolucestující jsem nabral volejbalistku Lenku a IT Lukáše. Příjemní lidé, pohovor z mé strany taky s uspokojivým výsledkem. A jak to bylo s tím učením na státní závěrečnou zkoušku? Nejdříve malá záchrana s montáží vrat pro tátu, pak přijela Mišel se na mě podívat a poté už jen ta škola. Poslední květnový den jsem odjel do Brna a den D nastal 11.6. před 12h. Učení bylo chvílemi o zdraví, nedokázal jsem si zapamatovat dvě věty za sebou. Jindy mě zase bolela ruka z výpisku. Dodržoval jsem svůj plán a pravidelně večer chodil na procházky městem. Každých den (záměrně) jinou trasu po Brně. Samotnému na pokoji mi nebylo nejlépe po psychické stránce, ale zvládnul jsem to.

Úterý, 11.6. krátce po 10h jsem sedl na šalinu, dojel na místo činu a nervy drásající souboje student – komise jsem pocítil hned u vstupu do 7. patra. Časový posun u komise, kam jsem šel i já, mě nepomáhal, ale věřil jsem v úspěšný výsledek. Jakmile jsem předstoupil před komisi, tak jsem se přepnul do jiné dimenze… (padlo několik hrozných otázek)…. a ve 12.08h padnul verdikt: Ing. Ondřej Váško. Jako jeden z prvních gratulantů byl vedoucí diplomové práce, který mi podal ruku a řekl: „Ten titul si zpočátku pište před jméno malým písmem a jen v případě, že se budeme bránit.“ Tuto větu asi nikdy nezapomenu. Přicházely další gratulace nejen od spolužáků, ale po rozhlášení do světa i gratulace ze světa. V tu chvíli mi to moc nedocházelo, čeho jsem v životě dosáhnul.

A jestli se slavilo? Ten den se začalo v Kotelně, pokračovalo v Kotelně, pak 2x nonstop na Palackého třídě a k ránu jsem šel spát. Unaveně šťastný, šťastně unavený. Doma se usušilo seno a následně jsem se vrátil do Brna. Došel dát výslužku panu vedoucímu a vrátit normy (ty, jak mě docela pomohly), dojít na prohrané pivo s Cimi, a hlavně: zvěčnit na chodník před školy svoje jméno. Sečteno podtrženo: mise dokončena.

Brněnský život mě mnohé naučil. Jsem rád, že v některých těžších situacích jsem si poradil i sám. Na mnoho lidí vzpomínám velice rád. Nejen že mi pomohli udělat pomyslný krok v životě dále, ale vážím si jich lidsky. Poznal jsem velkou spoustu nových kamarádů a kamarádek, se kterými jsem zažil spoustu zážitků a báječných situací. Během pěti let studia by se našlo pár věcí, které stojí za zmínku.

Bydlel: 5 let na stejných kolejích, stejném pokoji, se stejným spolubydlícím.
Jezdil: 4 roky stejným autem, více jak 36000 km bez nehody. Nikdy nás auto nenechalo na půli cesty. Mírné opravy se řešily po trase, větší opravy snad ani nebyly. Svezl přesně 18 spolucestujících. Bez jediné pokuty během jízdy. S parkování už bych se tolik nevytahoval.
Bavil se: královsky! Skvělá zábava bývala s holkama z veteriny, plesy od fakulty Chemické i Veterinární, vánoční trhy na Svodoďáčku nebo zavítání v centru do nějakého klubu. Hospody asi jmenovat nebudu, to už si ani nepamatuju.
Učarovalo: cinkání šalin, nářečí, slovenština, dostupnost téměř čehokoli ve městě, noční život i blokové čištění ulic.
Zamiloval si během studia: Moravu a vinné sady, Slovensko a hory.
Bez koho by to nešlo: nedokážu to vyjmenovat, ale okruh přátel je velký. Buď by nevyšlo místo, nebo bych na někoho zapomněl.

A co říci závěrem: uteklo to moc rychle. Ale na Moravu se budu rád vracet kvůli kamarádům, bez kterých je život o ničem.

Vložit komentář